Nobelovy ceny za ekonomii
Obsah:
Ragnar Anton Kittil Frisch
Harry Markowitz
Thomas John Sargent
Paul Robin Krugman
Thomas John Sargent
Americký makroekonom, nositel nobelovy ceny za ekonomii z roku 2011
Profesor Sargent narozený 19. července 1943 v Pasadeně v Kalifornii, titul B.A. získal na University of California, Berkeley v roce 1964 a Ph.D. posléze roku 1968 na Harvard University. V průběhu své kariery působil mj. na University of Pennsylvania (1970 – 1971), University of Minnesota (1971 – 1987), University of Chicago (1991 – 1998), Stanford University (1998 – 2002) a Princeton University (2009).V současnosti přednáší od září 2002 na New York University a není bez zajímavosti, že se v roce 2011 umístil na žebříčku IDEAS na 17. místě mezi nejvíce citovanými ekonomy světa.
T. J. Sargent je členem mnoha významných společností, např. od roku 1976 je členem Econometric Society, v roce 1983 byl Sargent zvolen členem American Academy of Arts and Sciences. Sargent je dále od roku 1987 jedním z významných členů Hoover Institute při Stanford University.
Byl činný také v několika redakcích odborných periodik, jako např. Journal of Monetary Economics, Journal of Econometrics, Journal of Economic Theory, aj.
Kromě tzv. Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2011 je Thomas J. „Tom“ Sargent od roku 1979 nositelem Mary Elizabeth Morgan Prize, udělované University of Chicago, od 1997 držitelem Nemmers Prize in Economics, roku 2011 obdržel National Academy of Sciences Award for Scientific Reviewing, od září 2011 je dále držitelem ocenění CME Group-MSRI Prize, aj. Bylo mu také uděleno několik čestných doktorátů, např. od Stockholm School of Economics (2003), European University Institute (2008).
Sargent se aktivně podílí na rozvoji tzv. školy racionálního očekávání, která přispěla k mnohem aktivnější reakci na změny fiskální a monetární politiky, v průběhu 80. let se cíleně věnoval i historické ekonomii a zkoumání inflace v čase. Pro českého čtenáře pak bude jistě zajímavostí, že se ve své práci mj. věnoval Rakousku po I. světové válce a jako příklad země, která se s inflací té doby úspěšně vypořádala, jmenuje prvorepublikové Československo Aloise Rašína.
T. J. Sargent se také veřejně stavěl skepticky a kriticky k ekonomické politice presidenta Obamy, a to už v roce 2009.
Profesor Sargent je ženatý, za manželku má Carolyn Sargent, se kterou vychoval tři dospělé potomky.
Paul Robin Krugman
americký profesor ekonomie a držitel Nobelovy ceny za rok 2008
Překvapivým držitelem tzv. Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2008, která představuje zlatou medaili, diplom a šek na deset milionů švédských korun, se stal opět Američan - profesor ekonomie a vyučující na Woodrow Wilson School of Public and International Affairs na Princeton University, novinář, editor, komentátor a od roku 1999 úspěšný sloupkař The New York Times, intelektuál Paul Robin Krugman.
Výrazný liberál s vyhraněnými politickými postoji, soudtřeďující se zejména na popularizaci ekonomie a přednášející v současnosti ekonomii a mezinárodní vztahy, formuloval nové teorie, odpovídající na otázky volného trhu a globalizace. Integroval dosud oddělené výzkumné obory mezinárodního obchodu a hospodářské geografie. Zabývá se například tím, proč jsou některé státy bohaté a jiné chudé, proč určité země dominují světovému obchodu, dokázal popsat důsledky globalizace a vytvořil tzv. New Trade Theory. Podle Krugmana lze v blízké budoucnosti očekávat dlouhou celosvětovou hospodářskou recesi, která by však pravděpodobně neměla přerůst v kolaps.
Jako neokeynesiánec se vyslovuje pro příliv státních investic do ekonomiky a je řazen mezi 50 nejvlivnějších ekonomů světa.
Narodil se 28. února 1953 v New Yorku ve staré židovské rodině a dětství prožil na Long Islandu na předměstí velkoměsta. Koníčkem mu byla historie, nicméně ekonomie u něho brzy zvítězila.
B.A. získal na Yale University v roce 1974 a titul Ph.D. na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v roce 1977. V rámci své doktorské práce pracoval krátce v průběhu roku 1976 pro portugalskou Centrální banku. Vyučoval například na kalifornské Berkeley University, na Yale University, MIT, Stanford University a na britské London School of Economics a od roku 2000 přednáší na Princeton University v New Jersey. V období 1982 - 1983 byl za Reaganovy administrativy spolupracovníkem Bílého domu jako člen sboru ekonomických poradců a uvažovalo se s ním také pro tým ekonomických poradců následně nastupujícího prezidenta Clintona. Pro zajímavost Krugman působil v roce 1999 jako poradce dozorčí rady společnosti Enron. Kromě již výše zmíněného listu The New York Times psal Krugman pro Economist, Harper's a Washington Monthly.
Vedle jiných ocenění je Krugman od roku 1991 v pořadí dvanáctým držitelem medaile Johna Batese Clarka, kterou jednou za dva roky uděluje American Economic Association ekonomům ve věku do 40 let za "významný přínos světové ekonomii", v roce 2002 byl vyhlášen "sloupkařem roku".
P. R. Krugman je ženatý a bezdětný, jeho druhou ženou se stala kolegyně Robin Wells, profesorka ekonomie na Princeton University.
Harry Markowitz
Americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1990
Vytváření portfolia 1952 - průkopnická práce v oblasti ekonomie a financí korporací - vysvětlil, jak je možné vytvořit efektivní portfolio s co nejvyšším výnosem a nejnižším rizikem, jak diverzifikovat do více položek
(cenu získal společně s ekonomy Mertonem Millerem a Williamem F. Sharpem)
Harry Max Markowitz se narodil 24. srpna 1927 jako jediné dítě majitelů obchodu s potravinami v Chicagu, kde prožil bezstarostné dětství. Během středoškolského studia se zajímal o populární výklad fyziky a astronomie a četl v originále filosofická díla.
Po absolvování střední školy přešel H. Markowitz na University of Chicago a zapsal se do dvouletého bakalářského programu, kladoucího důraz na čtení originálních materiálů. V té době ho ještě zajímala především filosofie.
Po ukončení bakalářského studia si pro další studium zvolil ekonomii, z níž ho nakonec zaujala ekonomie nejistoty (především argumenty Von Neumanna s Morgensternem a Marschaka týkající se očekávaného užitku, Friedmanova-Savageho funkce užitku a L. J. Savageho obhajoba individuální pravděpodobnosti). Na univerzitě byl jedním z Markowitzových učitelů též Friedman, Marschak a Savage. Rozhodující součástí vzdělání H. Markowitze byl rovněž Koopmansův kurs o analýze aktivit s jeho definicí efektivnosti a analýzou efektivních množin.
Během studia na University of Chicago se H. Markowitz stal jedním ze studentských členů Cowlesovy komise pro výzkum v ekonomii. Jako téma pro svoji disertaci si zvolil možnosti aplikace matematických metod pro trh akcií. V té době ho napadl základní koncept teorie portfolia. Tato původně normativní teorie, poskytující návod pro investory do cenných papírů, byla později zobecněna jako teorie optimálních investic bohatství do aktiv. Hlavní pojmy, se kterými tato teorie pracuje, jsou riziko a výnos. Východiskem analýzy vztahu mezi rizikem a výnosem jsou preference investorů, týkající se rizika.
V roce 1952 odešel H. Markowitz z University of Chicago a připojil se k RAND Corporation. Krátce poté se připojil k RAND také George Dantzig. Ačkoli se teorií portfolia Markowitz v RAND nezabýval, optimalizační techniky, které se od Georgeho Dantziga naučil, uplatnil v následující práci, týkající se rychlého výpočtu hranic prostoru daného střední hodnotou a rozptylem.
Základní příspěvky Harryho Markowitze byly poprvé publikovány již v 50. letech v článku "Portfolio Selection" (Journal of Finance, 7, 1952) a následně v knize "Portfolio Selection: Efficient Diversification of Investment". Během doby, která od té doby uplynula, pracoval s mnoha lidmi na četných tématech. Vždy se zaměřoval na aplikaci matematických nebo počítačových postupů při řešení praktických problémů, především problému podnikatelského rozhodování za nejistoty.
Během 50. let dospěl H. Markowitz stejně jako mnoho ostatních k názoru, že mnohé praktické problémy se vymykají analytickému řešení, a že jsou potřebné simultánní techniky. V RAND se pak Markowitz zúčastnil vytváření velkých logistických modelů simulace.
Počátkem 60. let vytvořil programovací jazyk, později pojmenovaný SIMSCRIPT. Místo toho, aby popisoval kroky, které musí počítač učinit, aby uskutečnil simulaci, tento jazyk umožnil programátorovi popsat určitým stylizovaným způsobem systém, který měl být simulován, což omezilo čas potřebný na programování.
Na první pohled mnohorozměrný a komplikovaný problém volby optimální skladby cenných papírů v portfoliu zredukoval Markowitz na poměrně jednoduchý dvoudimenzionální problém, známý jako analýza průměrné odchylky.
Markowitzova práce v oblasti teorie portfolia představovala položení základů mikroanalýzy v oblasti financí a připravila půdu pro navazující výzkum.
Literatura od Markowitze:
MARKOWITZ, H. M., HAUSNER, B., KARR, H. W. Simskript. Algoritmičeskij jazyk dlja modelirovanija. Moskva, 1966. 151 s.
Studies in Process Analysis. Edited by H. M. Markowitz and A. S. Manne. New York: John Wiley & Sons, 1963. 427 s.
MARKOWITZ, H. M. Portfolio Selection: Efficient Diversification of Investments. Cambridge: Blackwell, 1995. 384 s.
MARKOWITZ, H. M., ARROW, K. J., HOFFENBERG, M. A Time Serie Anylysis of Interindustry Demands. Amsterdam: North-Holland, 1959. 292 s.
William Sharp - vytvořil CAPM model, kterým lze správně ohodnotit instrumenty pomocí vazby mezi výnosem a rizikem. Ke systematické riziko je spojeno s ekonomikou a jedinečné riziko je spojeno s emitenty
Ragnar Anton Kittil Frisch
Původem z norska držitel Nobelovy ceny z roku 1969
se narodil 3. března 1895 v Oslo. Otec Anton Frisch byl zlatník a stříbrotepec, matka Ragna Frederikka Kittilsenová, podle jeho vlastních slov, měla velký vliv na jeho obecný rozhled a názor na život. Byl dvakrát ženat. Poprvé v r. 1920 s Marií Smedalovou, se kterou měl dceru Ragnu. Jeho první žena zemřela v r. 1952, rok poté se oženil s Astrid Johannessenovou, se kterou se znal od dětství. 31. ledna 1973 R. Frisch zemřel v Oslu ve věku 78 let.
Ragnar Frisch se vyučil zlatníkem (1920) a na přání matky studoval současně na universitě v Oslo, kde si za "nejkratší a nejsnadnější" vybral studium ekonometrie. Universitní studia ukončil v r. 1919. Potom navštívil Francii, Německo, Velkou Británii, USA a Itálii, kde se věnoval studiu ekonomie a matematiky. Doktorát (Ph.D.) v oboru statistiky a matematiky získal v Oslo v r. 1926. Tamtéž byl v r. 1925 jmenován asistentem, v r. 1928 docentem a v r. 1931 řádným profesorem. Stal se také ředitelem výzkumu nově založeného Ekonomického ústavu university v Oslo, známého svými "Memorandy". Byl členem velkého počtu učených společností mnoha zemí a získal několik doktorátů honoris causa.
Před udělením Nobelovy ceny za ekonomii v r. 1969 získal též významnou cenu Antonia Feltrenelliho, udělovanou Akademií Nazionale dei Lincei pro rok 1961.
Frischova vědecká dráha byla dosti přímočará. Vyšel z klasické aktuární vědy, o níž je známo, že ve skandinávském prostředí dobře prosperovala. První jeho příspěvky zahrnovaly obor pojistné matematiky, biometriky a kvantitativní ekonomiky. Lze je charakterizovat snahou po "rematematizaci" ekonomické teorie jako dosti logického důsledku stagnace, nastalé odchodem představitelů matematické školy národohospodářské - průkopníků formátu Walrase, Cournota a Jevonse. R. Frisch kladl základy této matematizace již koncem 20. let, tehdy v lokálních podmínkách své země, resp. ve skandinávské jazykové oblasti, kde byly dobré podmínky pro přijetí tohoto směru wickselliánskou tradicí.
Později navázala tzv. Stockholmská škola, zejména někteří její výrazní představitelé (Lindahl, Lundberg, Myrdal, Ohlin, Svennilsson).
Základní článek o kvantitativních formulacích zákonů ekonomické teorie napsal Ragnar Frisch norsky (Statsokonomisk Tidsskrift, 1926). Půdu ke vzniku ekonometrického směru připravovala především proslavená Frischova inaugurační řeč o nové orientaci ekonomické teorie a dále o pojetí ekonomické vědy jakožto vědy experimentální.
Frischovo úsilí o exaktní charakter ekonomické teorie obsáhlo i širší příbuzné oblasti : operační výzkum včetně matematického programování, kybernetiku, systémové vědy a informatiku. K významným příspěvkům Ragnara Frische v těchto směrech patří především aplikace aparátu matematického programování pro účely makroekonomické (což je originální označení Frischovo). Jiné odborné zaměření se týká dynamických aspektů. Základem je často citované dílo o problematice šíření a impulsech v ekonomické dynamice (otištěno v "Poctě Gustavu Casselovi", 1933). Na tento směr navázaly práce v hospodářském koloběhu. Některé měly zcela průkopnický charakter.
Hlavním Frischovým přínosem je kultivace ekonomicko-matematických metod a organizační zásluhy v oblasti ekonometrie, včetně jeho podílu na označení směru.
FRISCH, R.: Theory of Production. Dordrecht, Holland: D. Reidel, 1965. 370 s.
FRISCH, R.: Maxima and Minima. Theory and Economic Application. Dordrecht, Holland: D. Reidel, 1966. 176 s.
FRISCH, R.: Maxima et minima. Théorie et applications économiques. Paris: Dunod, 1960. 178 s.
FRISCH, R.: Economic Planning Studies: A Collection of Essays. Dordrecht; London: Reidel, 1976. 198 s.
FRISCH, R.: Income and Wealth. Series IV. Cambridge: Bowes & Bowes, 1951. 388 s.
FRISCH, R.: Foundations of Modern Econometrics: the Selected Essays of Ragnar Frisch. Vol. 1. Ed. by O. Bjerkholt, London: Edward Elgar Publishing, 1995. 463 s.
FRISCH, R.: Foundations of Modern Econometrics: the Selected Essays of Ragnar Frisch. Vol. 2. Ed. by O. Bjerkholt, London: Edward Elgar Publishing, 1995. 534 s.
Další objevitelé:
Litner, Mossen - podobný model jako Sharp
E. Fama - teorie efektivních trhů - některé trhy se chovají efektivně, trh CP reaguje okamžitě na určitou informaci
- vyvrátil užitečnost akciových analýz
1986 - Amihud, Mendelson - modifikace modelu IP - CAPM (do modelu započítali likviditu)
80. léta – Roll, Ross, Chen – model arbitrážní cenová teorie APT => náhražka CAPM
Black, Scholes - několik modelů pro oceňování opcí
Muller, Modighani - mezi zadlužeností firmy a akciovými kurzy a dividendovými cenami není žádný vztah - teze neutrality
M. Jensen - Teorii zastoupení - definoval jaké jsou vztahy mezi managementem a akcionáři a jaký to má dopad na kurz akcii
Tobin - vztah mezi úsporami domácností, výdaji domácností a cenou akcií
Použité zdroje:Vse.cz