Prochází zlato a euro krizí identity?
4.6.2012 16:12
... že předpokládá růst cen zlata a akcií společností těžících zlato, částečně také kvůli hrozícímu rozpadu eurozony.“ Avšak rozpad eurozóny doposud investování do zlata nijak nepomohl, naopak jej postavil do světla padlého „bezpečného přístavu“ - něčeho, co už neplatí, podvodu, nebo šarlatánství.
Pokles ceny zlata 30. května zpět pod hranici $ 1560 za unci přišel přesně v dobu, když se euro dostalo na forexu pod cenu $ 1,24. Takže je euro stejně výnosné, jako zlato, anebo je investice do zlata jen tak dobrá, jako investice do eura?
Graf ukazuje cenu zlata v eurech, kterou před jeho zavedením reprezentuje německá marka. To je porovnáno s cenou zlata v amerických dolarech. Oboji je převedeno do indexu, začínajícím na hodnotě 100. Počáteční datum je červen roku 1968, když se denní fixace ceny zlata ve Frankfurtu stala měřítkem pro střadatele měny.
Jak je z grafu patrné, kov byl daleko volatilnější v dolarech, než v jeho evropském protějšku. Není však pochyb, že i němečtí investoři ocenili jeho sedminásobné zhodnocení v 70 letech.
„Do doby, než se zlato přehouplo přes bariéru € 350 za unci, pod kterou se drželo čtyři roky, platil obecně uznávaný názor, že měna je lepší ochranou proti slábnoucímu dolaru, protože jejími výhodami byla jak likvidita, tak výnos,“ řekl John Hathaway z Tocqueville Asset Management.
Podle pana Hathawaye bylo uvolnění pravidel Paktu stability a růstu, týkajících se dluhu a schodku veřejných financí, v roce 2005 „dobrou zprávou pro zlato“. Připomněl také onen čistý průlom hranice 350 za unci a poznamenal, že zlato trpělo jinou krizí identity, než jen tou, že bylo vnímáno jen jako druh komodity, který roste díky posílení asijské ekonomiky.
Rychlý růst do poloviny roku 2012 zapudil tento omyl. Zlato od začátku finanční krize zdvojnásobilo svou cenu vůči komoditním indexům CRB. A bylo to znovu tady. Nervózní, jak američtí, tak britští investoři se směšným přízvukem mávali divoce rukama. Nejen střadatelé v eurozóně si místo „bezpečí“ státních dluhopisů vybírali zlato. Na mysli máme ovšem dluhopisy německé, nikoli španělské, nebo italské. Protože na rozdíl od zlata, ne všechny evropské dluhy jsou si rovné ve smyslu zastupitelnosti, nepodplatitelnosti a přirozené podpory.
Tento nedostatek stejnorodosti je v podstatě velkým problémem, který způsobí, že je dluh dražší pro Madrid a Řím, stejně jako se předtím podražil pro Atény, Lisabon a Dublin. Domácí banky, důchodové a pojišťovací fondy jsou totiž legálně vázány ke koupi aktiv denominovaných v domácí měně, aby předešly riziku ze změny kurzu. To dnes také díky euru znamená, že se španělské banky mohou účastnit soutěže, ve které přebijí německé dluhopisy a zanechají Madrid bez povinného kupce, jak bývalo v období recese zvykem.
Skutečná krize identity se však nenachází v trhu se zlatem. Nachází v euru, které bylo dříve německou markou nebo drachmou, ale obojím být nemůže. To co dopomohlo Evropě k tomuto šťastnému posunu, byla aplikace fiskální politiky na první měnu, avšak monetární politiky na tu druhou.
Uvidíme, jak se zlatu bude dařit, když krize donutí Brusel a Frankfurt vydat se jedním, nebo druhým směrem – společně, anebo každý zvlášť.
A. Kulhánková, P. Kliment, eAkcie.cz překlad mineweb.com
