OPEC se mýlí, když si myslí, že dokáže porazit USA v cenách ropy
3.12.2014 17:37
„Naimi vyhlásil cenovou válku americké břidlicové ropě,“ hlásal titulek článku agentury Reuters o saúdskoarabském ministrovi pro ropu Alim al-Naimim. Celá strategie však trpí třemi velkými problémy. Za prvé: Produkce surové ropy v Severní Americe není tak nákladná, jak bývala. Za druhé: Ropná ložiska jsou bohatší, než si myslíme, takže cena může klidně klesat. A za třetí: Členské země OPEC včetně Saúdské Arábie živí penězi z levné ropy sociální stát a v tom se škrty nedělají snadno.
V roce 2012, když se americká břidlicová ropa dostala do širšího povědomí, věřilo se, že náklady na její těžbu by mohly být 70 až 75 dolarů za barel. Tvrzení z minulého týdne, že by američtí těžaři mohli tolerovat i cenu 60 dolarů, znělo bojovně. Avšak data ze Severní Dakoty, která vládne americké produkci ropy, říkají, že průměrné náklady na produkci jednoho barelu ropy činí pouhých 42 dolarů. V okrese McKenzie, kde se nachází 78 z 188 vrtů ve státě, jsou průměrné náklady jen 30 dolarů a v dalších 27 vrtech okolo 29 dolarů. Zčásti je to důvod, proč těžařské společnosti nekrátí své výdaje. Tvrdí, že mohou zajistit růst produkce, aniž by se jim zvedly náklady, protože jen dostanou víc z vrtů, které jsou již vyvrtané.
Dobrým příkladem je nezávislá společnost Devon Energy, jejíž podíl činí asi 200 tisíc z více než 9 milionů barelů, které se v USA denně vytěží. Minulý měsíc oznámila, že příští rok očekává nárůst produkce o 20 až 25 procent a jen malý růst výdajů. V prvních devíti měsících letošního roku se její marže zvedly o 37 % na bezmála 30 dolarů za barel ropného ekvivalentu. Pro více než polovinu příštího roku má tak pojištěnu produkci pro případ, že by cena ropy klesla pod 91 dolarů za barel.
Daniel Choi, analytik ze společnosti Lux Research naznačil, že trend směrem k efektivitě bude dále sílit. Technologické start-upy zabývající se průzkumy na poli energetiky vydělaly v posledním desetiletí 7 miliard dolarů a díky nim vznikla řada drobných společností, které mohou využívat pokroku ve sběru seismických dat a v gravitační drenáži za pomoci páry, což ještě více sníží náklady. Společnosti jako Liquid Robotics nebo Laricina Energy budou nejspíše odkoupeny, než vejdou ve známost, ale jejich metody se budou šířit, předpovídá Choi.
Ano, Saúdskou Arábii stojí jen dva dolary za barel, aby ze země vydolovala surovou ropu. Analytikové však trvají na tom, že skutečně prahová hodnota je pro Saúdy 100 dolarů za barel, čili o 30 víc, než je stávající cena. A to kvůli tomu, co s vydělanými penězi dělají pak.
Například v roce 2010 utratili Saúdové 130 miliard dolarů v boji proti Arabskému jaru. Něco šlo také do školství a zdravotnictví a trocha peněz do infrastruktury. Dále přišel 15% růst mezd pro vládní zaměstnance, vyšší podpora v nezaměstnanosti, skokové zvýšení státem dotovaných minimálních mezd a půl milionu nových domů pro 28milionový národ. Celkové náklady činily 30 % saúdskoarabského hrubého domácího produktu.
Exxon Mobil a Devon Energy nenesou žádné břímě. Naimiho plán je skřípnout Severní Dakotu a Texas a při dlouhodobě nízkých cenách vynutit omezení produkce a vrátit Saúdům pomyslnou páku. Je však mnohem snazší mírně upravit produkční náklady než přesvědčit celé národy, aby méně jedly.
OPEC stále vypadá jako společnost z konce 90. let, chycená v „inovátorově dilematu“, jak o něm píše Clay Christensen, profesor z Harvardovy obchodní školy. Je tak oddaná kdysi funkčnímu obchodnímu modelu, že se nedokáže přizpůsobit, když technologie přinese změnu. Saúdský sociální stát je jako kamenný obchod s ropou – fungující součást starého obchodního modelu, neudržitelná v tom novém. Naimi by si měl Inovátorovo dilema přečíst.
Z článku Tima Mullaneyho z webu MarketWatch přeložil Štěpán Mach.
