Kapitalismus je mrtvý, vládne dluh! – první část
3.5.2012 20:52
Globalizace se unavuje
Před námi leží mnohem obtížnější období globální ekonomiky. Podle Duncana dojde ke zborcení široce rozšířených představ o růstu rozvíjejících se trhů.
Především přesvědčení, že se Čína brzy stane největší ekonomikou světa, pravděpodobně zmizí, stejně, jako tomu bylo v případě Japonska. Ve druhé polovině 80 let byla dlouhá perioda silného ekonomického růstu země, jež pozvedla na krátký čas japonskou ekonomiku na druhé místo na světě, zakončena prasknutím akciové bubliny.
„Když jsem se v roce 1986 přistěhoval do Hong Kongu, zdálo se, že každý věřil, že rychle rostoucí japonská ekonomika brzy bude největší na světě,“ řekl Duncan.
„To se ale nestalo. Japonská ekonomika byla bublinou, a dnes není větší než v roce 1993, pokud nezahrnete deflaci.“
Čínská ekonomika je přeplněná nadbytečnou průmyslovou kapacitou, a její bankovní systém zatíženým obrovskými půjčkami, jež nebudou nikdy splaceny. Podle Duncana čelí Čína obtížným rozhodnutím stejně, jako tomu bylo v případě Japonska.
Čínský národní dluh, který teď představuje přibližně 70% HDP, má podle prognózy dosáhnout během příštích pěti až sedmi let až na 100% – 200%, pokud má být pravidelně dosahováno 3% ročního růstu.
Duncanova prognóza počítá s „nejlepším možným scénářem“ a je možné, že dojde k daleko horší alternativě, protože Čína – na rozdíl od Japonska – nebude mít podporu v rozvíjející se globální ekonomice, která by absorbovala její vývoz.
Jak se blíží soumrak rozmachu Číny, blíží se také hranice jejího spotřebovávání.
„Tohle je ten vrchol,“ řekl Duncan v souvislosti s chutí Číny na všechno, od železné rudy až po luxusní spotřební zboží.
Duncan věří, že snižující se vývoz Jižní Koreje v březnu byl prvním varovným signálem konce exportem řízeného ekonomického růstu v asijském regionu.
Není to žádný libertarián
Zatímco Ducnanův názor na zlatem podloženou měnu a přílišné spoléhání na dluh zní jako argumenty z klasické rakouské a libertarianistické školy, jeho politická doporučení jsou spíše keynesiánská.
Ve svých návrzích pro vývoj USA Duncan varuje proti opakování japonské chyby utrácení peněz na neužitečné projekty. Namísto toho radí investovat do sektorů, které by poskytly ekonomickou výhodu v technologiích budoucnosti. Ty by mohly poté být komercializovány, a pomohly by tak dovést globální obchod zpátky k rovnováze.
Mezi jeho doporučeními je například vystavění národní sítě pro rozvod solární energie, která by mohla zavlažit suché terény státu Nevada.
Duncan prozradil, že poprvé nastínil své nápady na vládou vedené investiční programy v knize vydané roku 2008. Při svých přednáškách potkal podle něj „nejhorší brzdu“ volného trhu, libertariánsky smýšlející lidi, kteří jsou skeptičtí vůči zásahům vlády do ekonomiky.
Duncan tvrdí, že mnoho libertariánů „s ním souhlasí, co se týče důvodů globální krize“, ale mají tendenci být „velmi překvapeni“ tou částí řešení, která vyžaduje, aby vlády utrácely více – nikoli méně.
Ducnan řekl, že se pokusil obhájit své názory tím, že předložil některé historické příklady úspěšné vládní iniciativy, jako například vítězství ve druhé světové válce, nebo vynález internetu.
„Chtěl bych vyvážit škodlivý efekt televizních zpráv na způsob fungování ekonomiky, a vnímání toho, co je třeba udělat, aby byla krize napravena.“
A.Kulhanková, P. Kliment, zdroj: Ropa.cz, překlad marketwatch.com
